Příspěvky

, ,

Celulitida, vše co o ní potřebujete vědět

Celulitida, pomerančová kůže, ale také dolíčky nebo odborně lipedém – to jsou názvy onemocnění kůže a podkoží, které vzniká v důsledku hromadění tuku a zhoršené kvality podkožního vaziva. Celulitida není jen kosmetickým, ale v pokročilých stádiích i zdravotním problémem, který vyžaduje léčbu.

Jak celulitida vzniká?

Na vině jsou ženské hormony estrogeny, proto také hlavními nositelkami tohoto onemocnění bývají převážně ženy. Estrogeny ovlivňují propustnost kapilár a pružnost podkožního vaziva. Zvláště s postupujícím věkem dochází ke ztrátě této pružnosti, což oslabuje svalovou pumpu. V tkáních se pak vytvářejí shluky tuku uzavřené ve vazivových pouzdrech, které mají typický vzhled pomerančové kůže. Tuková ložiska utlačují okolní cévky, klesá prokrvení a vázne odtok lymfy.

Koho celulitida postihuje?

Celulitida – jak již bylo řečeno – je problémem především žen. U mužů se vyskytuje jen minimálně, většinou v oblasti břicha a hýždí. Je to dáno příliš nízkou hladinou estrogenů a současně odlišným anatomickým uspořádáním tukových buněk. První příznaky vzniku pomerančové kůže můžeme pozorovat už u dospívajících dívek, k výrazným změnám dochází také vlivem hormonálních změn v těhotenství.

Celulitida postihuje nejen ženy s nadváhou, ale i ženy štíhlé.

Jaké části těla celulitida postihuje?

Typická místa, kde celulitidu nalezneme, jsou vnější strany stehen, později celá stehna, hýždě, břicho a také paže. Místa postižení závisí samozřejmě na konstituci postavy. Ženy s typem hruška mají větší dispozici k rozvoji celulitidy právě v oblasti boků a stehen, kde se jim přirozeně ukládá více tuku. Ženy s typem postavy jablko mívají dolíčky na břichu, bedrech a hýždích.

Příčiny celulitidy:

Dědičnost

Vliv genetiky na vznik a rozvoj celulitidy je neoddiskutovatelný. Trpí-li vaše matka celulitidou, potom je velmi pravděpodobné, že postihne i vás. Nicméně nedědí se samotná pomerančová kůže, jako spíše typ postavy – tedy rozložení tuku a kvalita podkožního vaziva.

Nevyvážená strava

Na rozdíl od genetických dispozic, s kterými příliš nenaděláme, lze leccos zlepšit správným stravováním. Na celulitidě se totiž podílí nadměrný příjem tučných jídel, zvláště přepálených tuků, nadměrný příjem cukrů a nedostatek vitamínů a minerálů.

Nedostatek pohybu

Při pohybu zapojujeme svaly dolních končetin a hýždí a tím svalstvo působí jako pumpa na lymfatické cévy. V případě nedostatku pohybu vázne odtok lymfy z dolních končetin a dochází k usazování tuku. Typická je tak celulitida u osob se sedavým zaměstnáním.

Nedostatečný pitný režim

Nedostatek tekutin zhoršuje metabolismus, tedy látkovou výměnu organismu, v těle se usazuje více toxických látek.

Hormonální změny

V životě ženy se jedná především o období puberty, kdy dochází k výrazné hormonální aktivitě a vzniku prvních příznaků celulitidy, dalším obdobím je potom těhotenství. Vzhledem k pevné vazbě mezi celulitidou a estrogeny je třeba brát v potaz i vliv hormonální antikoncepce, která ve většině případů tento hormon obsahuje.

Kouření

Nikotin zhoršuje prostupnost cév, a tak snižuje okysličení tkání.

Nadváha nebo obezita

S přibýváním na váze dáváme tělu možnost vytvářet si tukové zásoby, a tím zatěžujeme právě rizikové partie, kde se nadbytečný tuk začíná ukládat.

Nevhodné obouvání a oblékání

Celulitidu může ovlivnit i příliš těsné spodní prádlo nebo kalhoty, které zaškrcují končetiny a brání tak prokrvení končetin. Své dokáže udělat i nošení obuvi s vysokým podpatkem, které po čase vede ke zkrácení lýtkového svalu, což poškozuje svalovou pumpu. U mužů sehrává roli i nošení upnutého opasku kalhot.

Stres

Stres obecně zhoršuje prokrvení tkání a tedy i jejich prokysličení. Logicky tak opět vázne metabolismus a dochází ke zvýšenému ukládání tuků v tkáni.

Nedostatečná činnost lymfatického systému

Příčin nedostatečné činnosti lymfatického systému může být celá řada, počínaje vrozenými vadami lymfatického systému až po stavy po úrazech a vážných onemocněních. Je však třeba rozlišovat, zda se jedná o celulitidu (lipedém) nebo o otok způsobený městnáním lymfy, tedy lymfedém. Rozlišení je vždy na lékaři, přesto si sami můžeme všimnout některých rozdílů. Důležitým znamením je symetrie otoku. U lipedému je oboustranně symetrický. Naopak u lymfedému tato symetrie pravidelně chybí a otok bývá v pokročilejším stádiu provázený ztuhnutým vazivem. Lymfedém bývá nebolestivý, lipedém může na pohmat bolet, často se při něm také vytvářejí modřiny.

Celulitida není onemocnění, které vznikne ze dne na den.

Stadia celulitidy

Celulitida se rozvíjí pomalu a dlouhodobě, což nás svádí k odložení problému na později, ale současně umožňuje zakročit včas. Nejprve je třeba zjistit, v jakém stadiu onemocnění se nacházíme.

  1. stadium – při pohledu pouhým okem nezaznamenáme dolíčky, ty jsou viditelné až při jednoduchém, tzv. štípacím testu, kdy přitlačíme kůži dlaní směrem dolů.
  2. stadium – první nerovnosti jsou již vidět pouhým okem, bez nutnosti kůži stlačovat. Nejprve se objeví na vnější straně stehen, vyniknou při sezení na tvrdé podložce nebo zatnutí svalů, vidět jsou také ve stoje v ostrém osvětlení.
  3. stadium – dolíčky jsou již vidět vždy, nezáleží na napnutí svalstva ani osvícení kůže. Může docházet k tuhnutí a ztluštění vazivových vláken.
  4. stadium – na postižených místech jsou vidět hrubé nerovnosti, tkáň je zatuhlá, hrbolatá, dochází k městnání lymfy. V tomto stadiu se objevuje bolestivost postižených míst. Kůže je chladná, bledá, napjatá a velmi zranitelná, náchylná k infekcím. Hrozí snížené prokrvování končetin a poruchy nervového zásobení postižených oblastí. V těchto stadiích jsou již poškození nevratná.

Mnoho žen se snaží s celulitidou vyrovnat sama a přistupuje k ní především jako k estetickému problému. Je ale třeba mít na paměti, že může způsobit i vážně zdravotní komplikace a podle toho k jejímu řešení přistupovat.